SeTKání – Podzim 2026

Bude se historie opakovat?

Vážení čtenáři,

vítám vás u podzimního vydání časopisu Setkání, magazínu dobré pohody. Věřím, že vaše léto bylo plné příjemných zážitků, které přebijí pachuť ze šílených veder, jež zasáhla nejen naši kotlinu, ale i drtivou část Evropy.

Dlouho jsem přemýšlel nad tématem aktuálního editoriálu, protože přes léto se jich urodilo docela dost. Nakonec mi ho vnukl rozhovor s kolegou Petrem cestou do BMW Welt na výstavu BMW Art Cars, kde se vůbec poprvé sešlo všech dvacet exemplářů na jednom místě a jíž jsme věnovali hned čtyři strany.

Bavili jsme se o elektromobilitě, její budoucnosti, výhodách i úskalích. Když jsem prohlásil, že do akumulátoru prostě emoce kromě rychlosti nezabalíš, Petr namítl, že když první automobily začaly vytlačovat koně coby dopravní prostředek, nebyla situace až tak odlišná. Také jízda na koni nabízela množství emocí, které tehdejší samohyby nabídnout nedokázaly. Ostatně ne nadarmo vám každý koňař řekne, že nejhezčí pohled na svět je ze hřbetu koně.

Jenže kůň s příchodem automobilu nezmizel.

Přestal být především dopravním prostředkem a stal se něčím jiným. Dnes na koni zpravidla nejedeme proto, že se potřebujeme dostat z bodu A do bodu B. Jezdíme na něm proto, že chceme jezdit na koni. Chováme je, šlechtíme, závodíme s nimi a staráme se o ně. Ne kvůli jejich praktičnosti, ale kvůli emocím, které nám dávají.

A co když něco podobného jednou čeká i automobil se spalovacím motorem?

Možná se jednou budeme na dnešní auta dívat podobně jako dnes na koně. Elektromobil nebo jiný druh pohonu bude sloužit ke každodenním cestám, zatímco v garáži bude stát vůz, který budeme „chovat a šlechtit“. Budeme se o něj starat, shánět díly, leštit ho a v neděli ráno ho vytáhneme z garáže jen proto, abychom se projeli. Ne protože někam potřebujeme. Protože chceme řídit.

Dnes může taková představa působit úsměvně. Jenže před více než stoletím byly drahé a nepraktické i první automobily. Čerpací stanice nestály na každém rohu a silniční infrastruktura měla k té dnešní daleko. Postupný vývoj, zlevňování výroby a budování infrastruktury však automobil nakonec proměnily z výstřelku bohatých v samozřejmou součást života.

Netvrdím, že elektromobil zopakuje stejný příběh. Spalovací automobil a elektromobil jsou si samozřejmě mnohem bližší než automobil a kůň a elektromobilita má stále své reálné limity. Pro někoho dnes představuje ideální řešení, pro jiného vůbec ne. Jedno je ale těžké přehlédnout: elektrický pohon už není technickou kuriozitou ani slepou uličkou.

Jako člověka, který má auta rád, mě ale možná víc než otázka, co bude naše auta pohánět, zajímá, co se stane s těmi dnešními.

Třeba právě ve chvíli, kdy spalovací motor přestane být každodenní nutností, začne být ještě víc tím, čím pro mnohé z nás už dávno je – vášní.

A tak jednou možná v neděli ráno otevřeme garáž, sundáme plachtu ze svého opečovávaného šestiválce, otočíme klíčkem a vyjedeme bez jediného rozumného důvodu.

Jen proto, že nejhezčí pohled na svět je někdy přes dlouhou „vibrující“ kapotu.

Příjemné čtení vám přeje

Jiří Švamberk

šéfredaktor

Časopis ke stažení zde