SeTKání – Podzim 2020

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

V minulém úvodníku jsem psal, že letošní léto bude jiné, než jsme byli doposud zvyklí. A nevím jak u vás, ale u mě bylo vše při starém. Kromě několika výletů našimi luhy a háji jsem se vypravil několikrát za hranice, jmenovitě do Španělska a Německa. V obou případech bylo vše při starém, tedy až na jednu drobnou odchylku – na roušky. Na Pyrenejském poloostrově i u našich západních sousedů lidé nevstoupili do obchodu bez zakrytého obličeje, dokonce i na zastávkách místní ve veřejné dopravě způsobně dodržovali povinnost mít zakrytá ústa a nos. O rozestupech ani nemluvě. I když jsem si v hlavě několikrát říkal, že to trochu přehánějí, že u nás nic takového být nemusí, místní rozhodně věděli, proč tato nařízení nezrušili. Rozvolněná opatření se nám v Česku očividně nevyplatila, a tak jsme z premianta Evropy rázem za jednoho z nejhorších „žáků“. Vypadá to tedy, že si jarní zákazy a příkazy zopakujeme, ať se nám to líbí nebo ne. Můžete mít na nošení roušek jakýkoliv názor, ale rozhodně se jedná o záležitost, kterou bez problému lze dodržovat na denní bázi, protože tenhle virus nejspíše hned tak neodezní. Ostatně co mají říkat lidé v pohostinství, kteří se zakrytými ústy běhají po „place“ nebo, zdravotníci, pro které se jedná o denní chleba – a také jich neubylo. Proto buďme ohleduplní a roušky nosme všude, kde se mohou vyskytovat starší či nemocní lidé, rozhodně v obchodech či MHD. Dnes už víme, že Covid-19 má pro jinak zdravého jedince příznaky velmi podobné chřipce, takže po týdnu se z nákazy oklepe, jenže staří lidé jsou dost často extrémně náchylní a mnohdy to pro ně má fatální následky. Je sice pravdou, že statisticky ročně umírá víc lidí na sezónní chřipku, ale uznejte sami, pokud můžeme účinně pomoci tím, že si zakryjeme nos a ústa, pak jde ještě o docela férovou nabídku. No ne? Do podzimního čísla SeTKání jsme pro vás jako vždy připravili mnoho zajímavého čtení. Kromě klasických rubrik Za volantem nebo Test s cílem přinášíme mimo jiné příběh kolumbijského narkobarona Pabla Escobara, který ještě než se stal celosvětově provařeným obchodníkem s drogami, platil za vášnivého automobilového závodníka. Samozřejmě byl tím typem jezdce, kterého jste prostě nechtěli předjet. A to samozřejmě není vše. Za všechny, kteří pro vás podzimní číslo připravovali, vám teplý a sluncem prosvícený podzim přeje

Jiří Švamberk
šéfredaktor

Časopis ke stažení zde.