SeTKání – Jaro 2024

Že by?
Na začátku března proběhla některými nepříliš významnými médii informace, že Evropský parlament přijal na návrh Komise usnesení, že elektromobil není automaticky klimaticky neutrální vůz. Konečně někdo vzal na vědomí, že do emisní stopy každého elektromobilu je nutné započítat také celý životní cyklus, a to včetně výroby baterie, ztráty z provozu jako i fakt, že za většinu elektrických aut emitují zplodiny hnědouhelné elektrárny. Protože i když je snaha o výrobu zelené energie evidentní, velké množství elektrické energie se stále vyrábí pálením hnědého uhlí. Pro představu takové Polsko vyrábí okolo 70 % spotřebované elektřiny v uhelných elektrárnách. Podobně neslavně na tom je také Česko (50 %) či Německo (40 %). Nemluvě o nevyhnutelné následné recyklaci, zejména pak bateriových článků. Pravda, někteří výrobci, jako třeba BMW, vysloužilé baterie využívá k uskladnění přebytků z větrných elektráren, i tak ale recyklace představuje poměrně zásadní problém. Tuto „bombu“ zveřejnil rakouský online portál listu Neue Kronen Zeitung, přičemž k ní přiložil také tabulku emisí, podle které si celkově stále nejlépe vedou tradiční spalovací motory. Na základě uvedených informací se elektromotory emisně vyrovnají spalovacím motorům (konkrétně zážehovým) až po ujetí 150 tisíc kilometrů. Upřímně, tohle zase nejsou bůhvíjak překvapivé informace, odpůrci nucené elektromobility jimi argumentují již nějakou dobu, nicméně nyní si vůbec poprvé tento fakt uvědomili také evropští poslanci, kteří teprve v polovině roku 2022 odhlasovali úplný zákaz výroby a prodeje nových aut se spalovacími motory. Byl bych nesmírně šťastný, kdyby celá tato transformace přibrzdila a Evropa prozřela, protože tohle nevypadá jako správná cesta. Obzvláště když vezmeme v úvahu, jak moc nahráváme do karet čínským automobilkám, které si s ekologií takovou starost nedělají a nikdy nedělaly. Navíc více jak tři čtvrtiny baterií pochází právě z Číny. Věřte mi, že výroba levných čínských elektromobilů, jenž začínají Evropu postupně zaplavovat, rozhodně „zelená není“. Ostatně Čína je suverénně největším světovým emitentem skleníkových plynů – podle různých zdrojů na ni připadá něco mezi čtvrtinou až třetinou vypouštěného množství. Situace zašla až tak daleko, že některé země EU v rozporu s pravidly Světové obchodní organizace (WTO) zvažují zavedení vysokých cel na čínská auta, nebo jako to dělá Francie, chtějí dotovat pouze evropskou produkci. Protože jinak kdysi evropskou chloubu Číňané velmi rychle položí na lopatky. Moc bych si přál, aby zvítězil zdravý rozum před touto „tlačenkou“ ze shora. A i když to vypadá, že se ledy opravdu pohnuly, doufejme, že ještě není pozdě.

S přáním příjemného čtení
Jiří Švamberk
šéfredaktor

Časopis ke stažení zde