SeTKání – Léto 2023

Ad absurdum

V minulém úvodníku jsem vyjádřil vysoké pochybnosti o tom, zda je reálné do roku 2025 adaptovat emisní normu Euro 7, která by měla být natolik přísná, že by de facto znamenala konec výroby automobilů s čistě spalovacím motorem. Nejsem
strojní inženýr, a tak moje domněnky a úvahy byly čistě subjektivní spekulací. Že jsem měl nejspíše pravdu stále více dokazují slova těch nejpovolanějších z oboru, jako je například Ing. Martin Hrdlička, Ph.D., MBA z mladoboleslavské Škody, který je hlavním inženýrem v oblasti vývoje motorů. Pan Hrdlička nedávno poskytl slovenským kolegům rozhovor, kde se vyjadřuje k chystané emisní normě Euro 7. A podle jeho slov se jedná o naprosto diletantský návrh lidí, kteří o konstrukci moderních motorů ví asi tolik, co průměrný Čech o demografii Lesotha. Jen pro pořádek zmíním, že znění Euro 7 má 6900 stran vysoce odborného, právnického textu, který normální člověk nemá šanci pochopit. Podle Hrdličky v současnosti není technicky možné tento návrh, tak, jak je sepsán, splnit. Technické řešení momentálně neexistuje. Kromě toho, i přes jeho obsáhlost, neobsahuje žádné prováděcí předpisy. Poprvé se emisní euro norma nebude týkat pouze výfukových plynů, ale i emisí z brzd a pneumatik, na které rovněž není známa prováděcí metodika. Pakliže by byl schválen na konci roku 2024, vejde v platnost někdy v polovině roku 2025 (u brzd by to měl být červenec 2025), což je naprosto šibeniční termín. A to jednoduše proto, že například k testování emisí brzd je zapotřebí zakoupit setrvačníkový stav za cca 100 milionů korun, jehož dodání trvá jeden a půl roku, nemluvě o výstavbě infrastruktury. Kromě toho musí reagovat i dodavatelé. A to prostě není možné stihnout. O tomto se prý musí ještě jednat. A vzhledem k tomu, že o jeho podobě EU poslanci rokovali 3 roky, je těžké si představit, že bude shoda dosažena v rámci několika
málo měsíců. Reálně by totiž hrozilo zavření všech výrobních závodů, což opět není možné (čti žádoucí). Hrdlička rovněž zmínil další absurdity návrhu, jako je například požadavek na tzv. on-board diagnostiku, která bude hlídat všechny (!) počítačem řízené jednotky v autě, kterých je cca 60. Doposud to byly pouze jednotky motoru a automatické převodovky. Takže se klidně může stát, že pokud vám přestane vyhřívat zadní okno, auto vás vyzve k okamžité nápravě, a pokud tak neučiníte, za 1000 km prostě nenastartujete. Tyto úpravy navíc znamenají daleko více součástek, dlouhý vývoj a extrémní prodražení výroby. A já se ptám, jak je tohle vlastně možné? Opravdu si Evropa chce podříznout svou zlatou dojnou krávu? Osobně doufám, že tohle šílenství brzy skončí, protože Evropa je společně s bohatou Kalifornií jediná, která jde do tak šíleného extrému.

Jiří Švamberk
šéfredaktor

Časopis ke stažení zde.